Saṁyutta Nikāya

22.95. Phenapindúpama-sutta Přirovnání ke kusu pěny

V Sávatthí:Jednou Vznešený prodléval v Ajodždžhe, na břehu řeky Gangy. Zde Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové!“ „Pane,“ odpověděli mniši Vznešenému. Vznešený pravil:

„Mniši, jako kdyby po této řece Ganze plaval velký kus pěny. Kdyby ho viděl, pozoroval a hluboce zkoumal nějaký člověk s dobrým zrakem, jevil by se mu jako dutý, prázdný a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v kusu pěny?

Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakoukoliv hmotu (tělesnou formu), ať minulou, budoucí či přítomnou, vnitřní či vnější, hrubou či jemnou, nízkou či vznešenou, vzdálenou či blízkou. Když ji takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako dutá, prázdná a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být ve hmotě (v tělesné formě)?

Mniši, jako když na podzim prší velké, těžké kapky a na hladině vznikají a zanikají vodní bubliny. Kdyby je viděl, pozoroval a hluboce zkoumal nějaký člověk s dobrým zrakem, jevily by se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v bublině vody?

Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakékoliv pociťování, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké. Když ho takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v pociťování?

Mniši, jako když v posledním měsíci horkého období, v poledne, v horkém vzduchu mihotá přelud. Kdyby ho viděl, pozoroval a hluboce zkoumal nějaký člověk s dobrým zrakem, jevil by se mu jako dutý, prázdný a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v přeludu?

Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakékoliv vnímání, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké. Když ho takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být ve vnímání?

Mniši, jako kdyby nějaký muž potřebující jádrové dřevo (jádro), hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, vzal ostrou sekeru, vstoupil do lesa a zde by uviděl velký banánovník, rovný, mladý, bez pupenů na kůře. Pak by odetnul kořen, odetnul by korunu a rozvinul by jeho kmen. Ale když by ten kmen rozvinul, nenašel by ani vnější dřevo, natož pak jádrové dřevo (jádro), neboť jaké jádro, mniši, by mohlo být v banánovníku?

Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakékoliv formace, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké. Když je takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být ve formacích?

Mniši, jako kdyby nějaký iluzionista nebo jeho učeň na křižovatce silnic předváděl nějakou iluzi. Kdyby ji viděl, pozoroval a hluboce zkoumal nějaký člověk s dobrým zrakem, jevila by se mu jako dutá, prázdná a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v iluzi?

Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakékoliv vědomí, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké. Když ho takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být ve vědomí?

Když toto vidí poučený ušlechtilý žák, mniši, odvrací se od hmoty (tělesné formy), odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. Když se odvrátí, tak ztratí vášeň. Když ztratí vášeň, tak se osvobodí. Jsa osvobozen, je v něm poznání osvobozeného a ví: ‚Ukončeno je zrozování, dokonán je čistý život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího.‘“

Tak pravil Vznešený. Když to Blažený dořekl, dodal Učitel ještě toto:

„Hmota je jako kus pěny, pociťování jako bublina, vnímání jako přelud,
formace jako banánovník, vědomí jako iluze—to bylo vysvětleno Synem slunce.

Jakkoliv je (osobnostní skupiny) někdo pozoruje a hluboce zkoumá,
pro toho, kdo je vidí moudře, jsou duté a prázdné.

Počínaje tímto tělem, jak to učí Ten s rozsáhlou moudrostí,
když je opuštěno třemi věcmi—pohleď jak je tato hmota odvržená—

životní vitalitou, žárem a vědomím když je toto tělo opuštěno,
tak leží odhozené anevnímavé, je jídlem pro ostatní.

Tímto směrem se ubírá, je iluzí, hloupým nesmyslem,
ukazuje se jako vrah, žádná podstata (jádro) zde není k nalezení.

Takto by měl energický mnich nahlížet osobnostní skupiny,
dnem i nocí, s jasným chápáním a uvědoměním.

Měl by opustit všechna pouta, sám sobě útočištěm,
měl by žít jako s hlavou v plamenech, aby dosáhl nezvratného stavu.“