Sbírka středně dlouhých rozprav

27. Kratší přirovnání ke sloní stopě

Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tehdy si jednoho odpoledne vyjel bráhman Džánussóni na bílém voze s plachtou ze Sávatthí. Bráhman Džánussóni uviděl z dáli přicházet poutníka Pilótiku, načež ho oslovil: „Odkud přichází ctěný Vaččhájano, nyní odpoledne?“ „Přicházím přímo od askety Gótamy, ctěný.“ „Co myslí ctěný Vaččhájano, je moudrost (paňňá) askety Gótamy dokonalá (vejjattijam)? Je považován za moudrého (pandito)?“ „Kdo jsem, ctěný, že bych měl posuzovat dokonalost moudrosti askety Gótamy? Takový by se mu musel alespoň vyrovnat, aby mohl posuzovat dokonalost jeho moudrosti.“ „Ctěný Vaččhájano vskutku velice chválí asketu Gótamu.“ „Kdo jsem, ctěný, že bych měl chválit asketu Gótamu? Těmi, kdo jsou sami chváleni, je asketa Gótama chválen jako nejlepší mezi bohy a lidmi.“ „Jaké důvody vidí ctěný Vaččhájano, že má takovou důvěru v asketu Gótamu?“

Poutníkovo přirovnání ke sloní stopě

„Podobně, ctěný, jako když dovedný sloní stopař vstoupí do sloního lesa a uvidí tam sloní stopu, dlouhou a širokou, tak dojde k závěru: ‚Toto je vskutku velký [mocný] slon,‘ právě tak, když jsem uviděl čtyři stopy askety Gótamy, došel jsem k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘ Které čtyři?

(1) Viděl jsem jisté moudré bojovníky (khattijapandite), důvtipné, znající nauky ostatních, umějící takříkajíc i vlas rozštěpit, kteří svým ostrovtipem rozbíjeli názorová stanoviska ostatních. Ti když se doslechli: ‚Asketa Gótama navštíví tu a tu vesnici či město,‘ zformulovali takto otázku: ‚Půjdeme k asketovi Gótamovi a položíme mu tu a tu otázku. Bude-li tak a tak otázán, odpoví tak a tak, a my vyvrátíme jeho nauku tím a tím způsobem, a když odpoví jinak, vyvrátíme jeho nauku jiným způsobem.‘

A pak se doslechli: ‚Asketa Gótama přišel do té a té vesnice či města,‘ načež přistoupili k asketovi Gótamovi a ten je poučil, navedl, podnítil a povzbudil výkladem Dhammy. Potom co byli asketou Gótamou takto poučeni, navedeni, podníceni a povzbuzeni, nedokázali mu položit ani jednu otázku, natož aby vyvrátili jeho nauku, spíše se sami stali žáky askety Gótamy.

Když jsem uviděl tuto první stopu askety Gótamy, ctěný, došel jsem k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(2) A dále jsem viděl jisté moudré bráhmany (bráhmanapandite)… Potom co byli asketou Gótamou takto poučeni, navedeni, podníceni a povzbuzeni, nedokázali mu položit ani jednu otázku, natož aby vyvrátili jeho nauku, spíše se sami stali žáky askety Gótamy.

Když jsem uviděl tuto druhou stopu askety Gótamy, ctěný, došel jsem k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(3) A dále jsem viděl jisté moudré hospodáře (gahapatipandite)… Potom co byli asketou Gótamou takto poučeni, navedeni, podníceni a povzbuzeni, nedokázali mu položit ani jednu otázku, natož aby vyvrátili jeho nauku, spíše se sami stali žáky askety Gótamy.

Když jsem uviděl tuto třetí stopu askety Gótamy, ctěný, došel jsem k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(4) A dále jsem viděl jisté moudré askety (samanapandite)… Potom co byli asketou Gótamou takto poučeni, navedeni, podníceni a povzbuzeni, nedokázali mu položit ani jednu otázku, natož aby vyvrátili jeho nauku, spíše se sami stali žáky askety Gótamy.

Když jsem uviděl tuto čtvrtou stopu askety Gótamy, ctěný, došel jsem k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

Když toto bylo řečeno, bráhman Džánussóni sestoupil ze svého bílého vozu taženého bílými klisnami, upravil své svrchní roucho přez jedno rameno, sepjal své ruce v uctivém pozdravu směrem k místu, kde dlel Vznešený a třikrát vyslovil tento výrok: „‚Pozdrav Vznešenému, zasloužilému, dokonale probuzenému…‘ Snad se někdy setkám se ctěným Gótamou a budu s ním mít nějaký rozhovor.“

Buddhovo přirovnání ke sloní stopě

Později bráhman Džánussóni přistoupil k Vznešenému, vyměnil si s ním přátelské pozdravy, načež usedl stranou a sdělil Vznešenému celý rozhovor, který měl s poutníkem Pilótikou. Když skončil, Vznešený takto oslovil bráhmana Džánussóniho:

„Ono přirovnání ke sloní stopě, bráhmane, nebylo dosud zcela dovršeno. Poslouchej jak zcela dovršit toto přirovnání ke sloní stopě, dávej dobrý pozor a já budu hovořit.“ „Ano, ctěný,“ odpověděl bráhman Džánussóni.

Vznešený pravil: „Bráhmane, jako kdyby sloní stopař vstoupil do sloního lesa a uviděl by tam velkou sloní stopu, dlouhou a širokou. Dovedný sloní stopař by zde však ještě nedošel k závěru: ‚Toto je vskutku velký [mocný] slon.‘ A z jakého důvodu? Jelikož ve sloním lese jsou malé slonice s velkými chodidly, jejichž stopa by to mohla být.

Pokračuje tedy dále a uvidí další velkou sloní stopu, dlouhou a širokou, a kolem pošlapaný rákos. Dovedný sloní stopař by ani zde však ještě nedošel k závěru: ‚Toto je vskutku velký [mocný] slon.‘ A z jakého důvodu? Jelikož ve sloním lese jsou malé slonice s velkými chodidly, jež šlapou v rákosí, jejichž stopa by to mohla být.

Pokračuje tedy dále a uvidí další velkou sloní stopu, dlouhou a širokou, a kolem pošlapaný a kly roztrhaný rákos. Dovedný sloní stopař by ani zde však ještě nedošel k závěru: ‚Toto je vskutku velký [mocný] slon.‘ A z jakého důvodu? Jelikož ve sloním lese jsou malé slonice s velkými chodidly, jež šlapou v rákosí a trhají ho svými kly, jejichž stopa by to mohla být.

Pokračuje tedy dále a uvidí další velkou sloní stopu, dlouhou a širokou, a kolem pošlapaný, kly roztrhaný rákos a na to napadané zlámané větve vysokých stromů. Pak uvidí slona u kořene stromu či na otevřeném prostranství, jak právě kráčí, stojí, sedí nebo leží. A teprve zde dojde k závěru: ‚Toto je vskutku onen velký [mocný] slon.‘

(1) Právě tak, bráhmane, se zde ve světě objeví Tathágata, zasloužilý, dokonale probuzený, obdařený věděním a [ctnostným] jednáním, blažený, znalec světa, nepřekonatelný vůdce těch, kteří vést se dají, učitel bohů a lidí, probuzený a vznešený. Ukazuje tento svět s jeho bohy (sadévakam), zlými Máry (samárakam) a Brahmy (sabrahmakam), s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s jeho bohy a lidmi, který sám přímo poznal a proniknul. Vykládá Dhammu, které je dobrá na počátku, dobrá uprostřed a dobrá na konci, obdařená smyslem a dokonalou skladbou. Prohlašuje úplně dokonalý a zcela očištěný svatý život.

Pak nějaký hospodář nebo jeho syn nebo někdo z jiného rodu uslyší tuto Dhammu, načež získá důvěru v Tathágatu. Obdařen touto důvěrou uvažuje: ‚Stísněný a zaprášený je život v domácnosti, život v bezdomoví je však jako otevřený prostor. Není sndné vést v domě úplně dokonalý a zcela očištěný svatý život jako vyleštěná mušle. Co kdybych si oholil vlasy a vousy, oblékl žluté roucho a odešel z domova do bezdomoví?‘ A později opustí svůj malý či velký majetek, opustí malý či velký okruh příbuzných, oholí si vlasy a vousy, oblékne si žluté roucho a odejde z domova do bezdomoví.

Když takto odešel, je obdařen pravidly života mnicha:

Zanechal zabíjení živých bytostí a zdržuje se zabíjení živých bytostí.

Zanechal braní toho, co není dáváno a zdržuje se braní toho, co není dáváno. Přijímá pouze to, co je dáváno. Prodlévá poctivě a s čistým svědomím.

Zanechal nečistého života, žije čistý život a zdržuje se sexuálního styku, prováděného obyčejnými lidmi.

Zanechal lživé řeči a zdržuje se lživé řeči, mluví pouze to, co je pravda, co je spojené s pravdu, je spolehlivý a nepodvádí svět.

Zanechal zlomyslné řeči [pomlouvání] a zdržuje se zlomyslné řeči. Věci slyšené tam, nevypráví zde, aby tím zasel rozkol mezi lidmi. Věci slyšené zde, nevypráví tam, aby tím zasel rozkol mezi lidmi. Usmiřuje ty, kdo jsou ve sporu. Povzbuzuje ty, kdo jsou ve shodě. Raduje se ze souladu, těší se ze souladu. Říká pouze slova, jež vedou k souladu.

Zanechal hrubé [drsné] řeči a zdržuje se hrubé řeči. Říká pouze slova, která jsou jemná, příjemná sluchu, něžná, jdoucí k srdci, zdvořilá, příjemná a přijatelná mnohým lidem.

Zanechal planého a marnivého hovoru a zdržuje se planého a marnivého hovoru. Mluví ve správný čas, mluví o tom, co je skutečné [pravdivé], mluví o dobru, mluví o Dhammě a o disciplíně. Jeho slova jsou hodná uchování, vhodná, obdařená smyslem, přiměřeného rozsahu a spojená s dobrem.

Zdržuje se ničení semen a rostlin.

Zdržuje se jezení v noci a v nevhodnou dobu, jí pouze jedno jídlo za den.

Zdržuje se tance, zpěvu, muziky a nevhodné podívané [zábavy].

Zdržuje se sebeokrášlování věnci, vůněmi, kosmetikou a ozdobami.

Zdržuje se používání vysokých a pohodlných lůžek a sedadel.

Zdržuje se přijímání zlata a stříbra.

Zdržuje se přijímání nevařeného obilí.

Zdržuje se přijímání nevařeného masa.

Zdržuje přijímání žen a dívek.

Zdržuje se přijímání sluhů a služebných.

Zdržuje se přijímání koz, ovcí, drůbeže, prasat, slonů, dobytka, koní a klisen.

Zdržuje se přijímání obdělané a neobdělané půdy.

Zdržuje se doručování zpráv a poselství.

Zdržuje se nákupu a prodeje, zdržuje se obchodu s falešným zbožím, falešnými váhami a mírami.

Zdržuje se takových nepoctivých praktik jako je úplatkářství, šizení a podvod.

Zdržuje se mrzačení, zajímání, uvězňování, loupežení, rabování a násilí.

Je spokojený se svým rouchem, jež chrání jeho tělo, a s almužním jídlem, jež ho udržuje při životě, a kamkoli odchází, bere s sebou poze tyto potřeby, jako když pták někam odlétá, jsou jeho břemenem pouze křídla, právě tak je bhikkhu spokojený se svým rouchem, jež chrání jeho tělo, a s almužním jídlem, jež ho udržuje při životě, a kamkoli odchází, bere s sebou poze tyto potřeby. Takto obdařen ušlechtilou skupinou ctnosti, zakouší vnitřní bezúhonné blaho.

Když okem vidí tvary… uchem slyší zvuky… nosem cítí vůně… jazykem chutná chutě… tělem zakouší doteky… myslí vnímá jevy, neuchopuje jejich znaky a rysy. Prodlévá se střeženými schopnostmi oka… ucha… nosu… jazyka… těla… a mysli , ochraňuje a střeží tyto smyslové schopnosti, neboť kdyby prodléval s nestřeženými schopnostmi oka… ucha… nosu… jazyka… těla… a mysli, mohly by ho napadnout zlé a neprospěšné stavy žádostivosti a žalu. Takto obdařen ušlechtilým střežením smyslových schopností, zakouší vnitřní neznečištěné blaho.

Když kráčí dopředu nebo zpět, činí tak s jasným chápáním. Když hledí před sebe nebo stranou, činí tak s jasným chápáním. Když ohýbá a natahuje své údy, činí tak s jasným chápáním. Když obléká a nosí své roucho a mísu, činí tak s jasným chápáním. Když pije, jí, chutná a žvýká, činí tak s jasným chápáním. Když vylučuje výkaly a moč, činí tak s jasným chápáním. Když chodí, stojí, sedí, uléhá, vstává, mluví a mlčí, činí tak s jasným chápáním.

Takto obdařen ušlechtilou skupinou ctnosti, obdařen ušlechtilou spokojeností, obdařen ušlechtilým střežením smyslových schopností, obdařen ušlechtilým uvědoměním a jasným chápáním , vyhledává odloučené klidné místo v lese, u kořene stromu, na hoře, ve skalní rozsedlině, v horské jeskyni, na pohřebišti, v lesní houštině, na otevřeném prostranství či ve stohu slámy.

Když se vrátil ze své almužní obchůzky a pojedl, usedne se zkříženýma nohama, vzpřímeným tělem a ustanoví uvědomění před sebou.

Když zanechal žádostivost (abhidždžhá), prodlévá s myslí prostou žádostivosti, očišťuje svou mysl od žádostivosti.

Když zanechal hněv a zlovůli (bjápádapadosam), prodlévá s myslí prostou hněvu a zlovůle, soucitný ke všem živým bytostem, očišťuje svou mysl od hněvu a zlovůle.

Když zanechal lenost a malátnost (thínamiddham), prodlévá oproštěn od lenosti a malátnosti, vnímaje světlo, s uvědoměním a jasným chápáním, očišťuje svou mysl od lenosti a malátnosti.

Když zanechal neklid a rozrušenost (uddhaččakukkuččam), prodlévá nevzrušeně, s myslí ve vnitřním míru, očišťuje svou mysl od neklidu a rozrušenosti.

Když zanechal pochybnosti (vičikiččham), prodlévá překročiv pochybnosti, nezmaten prospěšnými stavy, očišťuje svou mysl od pochybností.

Když zanechal těchto pět překážek, nečistot mysli, jež oslabují moudrost (porozumění), odloučen od smyslných potěšení (viviččéva káméhi) a od neprospěšných stavů (akusaléhi dhamméhi), vstupuje a prodlévá v prvním pohroužení (pathamam džhánam), jež je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičáram) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadžam pítisukham).

Toto, bráhmane, se nazývá (1) stopa Tathágaty, zanechaná Tathágatou, vytisknutá Tathágatou, ale ušlechtilý žák (arijasávako) zde ještě nedojde k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(2) A dále, s utišením myšlení a rozvažování vstupuje a prodlévá v druhém pohroužení (dutijam džhánam), v němž je mysl sjednocena (ékodibháva), ve vnitřním uspokojení (adždžhatta sampasádana), bez myšlení (avitakkam), bez rozvažování (avičáram), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidžam pítisukham).

Toto, bráhmane, se rovněž nazývá (2) stopa Tathágaty, zanechaná Tathágatou, vytisknutá Tathágatou, ale ušlechtilý žák ani zde ještě nedojde k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(3) A dále, s vymizením nadšení (pítijá virágá) prodlévá vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ‚Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).‘ Takto vstupuje a prodlévá ve třetím pohroužení (tatijam džhánam).

Toto, bráhmane, se rovněž nazývá (3) stopa Tathágaty, zanechaná Tathágatou, vytisknutá Tathágatou, ale ušlechtilý žák ani zde ještě nedojde k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(4) A dále, s opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější (pubbéva) radosti (somanassa) a žalu (domanassa), vstupuje a prodlévá ve čtvrtém pohroužení (čatuttham džhánam), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukha), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhi).

Toto, bráhmane, se rovněž nazývá (4) stopa Tathágaty, zanechaná Tathágatou, vytisknutá Tathágatou, ale ušlechtilý žák ani zde ještě nedojde k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(5) Když je jeho mysl (čitta) takto soustředěná (samáhite), očištěná (parisuddhe), vyjasněná (parijodáte), bez poskvrny (anangane), bez nečistoty (vigatúpakkilése), poddajná (mudubhúte), schopná činnosti (kammanije), ustálená (thite) a neochvějná (áneňdžappatte), zaměří ji (abhininnáméti) k poznání v podobě vzpomínky na dřívější pobyty [minulé životy (pubbenivásánussatiňána). Vybaví si mnohé své dřívější pobyty [minulé životy]: jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: „Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde.“ Takto si vzpomene na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi.

Toto, bráhmane, se rovněž nazývá (5) stopa Tathágaty, zanechaná Tathágatou, vytisknutá Tathágatou, ale ušlechtilý žák ani zde ještě nedojde k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(6) Když je jeho mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměří ji k poznání odchodu a opětovného vyvstávání (čutúpapátaňána) bytostí (sattánam). Svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: „Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.“ Takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů.

Toto, bráhmane, se rovněž nazývá (6) stopa Tathágaty, zanechaná Tathágatou, vytisknutá Tathágatou, ale ušlechtilý žák ani zde ještě nedojde k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(7) Když je jeho mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměří ji k poznání odstranění (khajaňána) zákalů (ásavánam). Přímo poznává v souladu se skutečností: „Toto je strast, …toto je vznik strasti, …toto je ustání strasti, …toto je cesta vedoucí k ustání strasti, …toto jsou zákaly, …toto je vznik zákalů, …toto je ustání zákalů, …toto je cesta vedoucí k ustání zákalů.“

Toto, bráhmane, se rovněž nazývá (7) stopa Tathágaty, zanechaná Tathágatou, vytisknutá Tathágatou, ale ušlechtilý žák ani zde ještě nedojde k závěru: ‚Vznešený je dokonale probuzený, dobře vyložená je Dhamma Vznešeným, správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného.‘

(8) Když takto poznává (džánato) a takto vidí (passato) , jeho mysl se osvobodí (čittam vimuččati) od zákalu smyslných požitků (kámásavá), od zákalu bytí [existence] (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá). Když je osvobozen, je v něm poznání osvobození a ví: ‚Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý [svatý] život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá).‘

Toto, bráhmane, se rovněž nazývá (8) stopa Tathágaty, zanechaná Tathágatou, vytisknutá Tathágatou. A právě zde ušlechtilý žák dojde k závěru (nittham gato): ‚Vznešený je dokonale probuzený (sammásambuddho bhagavá), dobře vyložená je Dhamma Vznešeným (svákkháto bhagavatá dhammo), správnou cestou postupuje společenství žáků Vznešeného (suppatipanno bhagavato sávakasangho).‘

A právě zde, bráhmane, je přirovnání ke sloní stopě zcela dovršeno (paripúro).

Závěr

Když toto bylo řečeno, bráhman Džánussóni oslovil Vznešeného: „Výborně, ctěný Gótamo, výborně! Jako kdyby někdo převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak ctěný Gótama vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Obracím se nyní k ctěnému Gótamovi, k Dhammě a k obci bhikkhuů jako ke svému útočišti. Nechť mne ctěný Gótama považuje za svého laického stoupence, který u něj nalezl útočiště, ode dneška až do konce života.“